Proč na pohybu záleží?

V našem těle neexistuje klid, ne ten absolutní, kdy se nic nehýbe a je ticho.
Vnitřní prostředí těla stále pracuje, aby nás drželo v tzv. homeostázi, to je stav, kdy je vše v normálu, receptory hlídají stálost pH krve na hodnotě 7.365, hlídají tlak v tepnách a artériích, srdeční tep, výměnu plynů, hýbou se též orgány, které si tak zajišťují správnou funkci svého prostředí.
Z tohoto a mnoha dalšího vyplývá, že my, a naše buněčná soustava, jsme na pohybu závislí
Dalo by se říct, že tělo je inteligentní systém, vše si řídí samo, ovšem do doby, než mu do toho začneme kecat…

Pro odlehčení bych zde užil frázi ,,kam jsme to dopracovali, když potřebujeme na všechno poradce?“
To totiž může být ta správná otázka, ovšem záleží, co si pod ní představujeme.
Jelikož nás tlačí urychlený svět plný stresu, přišli jsme o mnoho, ztrácíme pohybové kvality, ztrácíme správné dechové návyky, sebekontrolu a intuici.

Stres je nemilosrdný faktor, ale ke všem spravedlivý.
Je totiž rozdíl mezi stresem řízeným, který do jisté míry podléhá naší vůli, a stresem syntetickým, jak bych ho zde rád nazval.
Syntetický stres, je stres, který si s sebou nosíme domů, na gauč, do ložnice, je s námi všude, neustále podsouvá zážitky z předešlého dne, možná i z toho nadcházejícího, stresuje nás naprosto bez výčitek, hlavu obohatí tolika myšlenkami, že se jen těžko jde uklidnit.
Tento stres dovede dokonale převzít kontrolu nad naším tělem, zrychlí naši dechovou frekvenci, ta zrychlý tep, dále vznikne přetlak v cévách, to z důvodu 100% saturace krve kyslíkem, přesycením, což vede k nižšímu okysličování našich periférií, a teď pozor! mezi periferie patří i hlava… migrény a bolehlavy klepou na dveře.
Tento stres spustil kaskádu různých pohybů v našem těle, kterým jsme ale mohli zabránit a předejít tak problémům.
Takže, jak je to s těmi poradci?…

No, než k poradcům, vrátil bych se ke slovu, které jsem výše uvedl – intuice.
Schopnost, nám vlastní a přece vzdálená. Necháme se o ní okrádat každým dnem, docela dobrovolně odevzdáváme tuto sebekontrolu do rukou korporátů, výrobků a cizím heslům – nevzdávat se, musíš to dokázat, přidej… plno motivačních hesel, která tlačí pouze na výkon, a my pak jednoduše můžeme mít pocit, že zpomalit prostě nejde a ani se to od nás nečeká.
S takto utvrzelou představou a nastaveným podvědomím žijeme.
Kaskáda pohybů, těch zbytečných, syntetický stres a neustálá funkce sympatického systému „bojuj nebo uteč“ nás zaměstnává natolik, že už mnohdy nejsme schopni změny nebo pokračování.

Vyhledej poradce, ale nezapomeň na intuici.
Mám jednu myšlenku, která se mi za má léta praxe potvrdila.
Tak jako pro mě je přirozené někdy nevědět, ale vědět si poradit, je pro vás přirozené ptát se a chtít dostat odpovědět.
Mnoho lidí se bojí ptát, bojí se hloupé otázky, možná se i bojí, že zklamou sami sebe ve výběru poradce a ten jim nebude schopen racionálně odpovědět.
Často lidem říkám, aby hledali to, co jim dává smysl, aby hledali člověka, který jim dokáže vyndat hlavu z kalhot, většinou totiž uslyšíte ne, to co chcete, ale co potřebujete, AHA-moment, který vás nakopne a vy s pocitem naplnění lačně vyrazíte vstříc nové cestě.
Svěřte se do péče a nechejte se vést, jakkoliv vám vaše mysl bude odporovat, není taky divu, když je denně krmena syntetickým stresem z venčí, kterému se dnes lze jen těžko vyhnout – vycházím totiž z předpokladu, že sociální sítě a komerční TV programy sledují lidé denně.
…mám jednoduchý tip, stačí tyhle platformy vypnout, vyjít ven a zjistíte, že je ideální den na to, zredukovat tuhle toxickou smršť.

Pohyb má vývoj.
Každý pohyb má vývoj, jestli si, milý čtenáři, vybavíš hrubý popis toho, že v těle vlastně vše ovlivňuje pohyb, zjistíš, že na něm opravdu záleží, má dokonce svůj vývoj, špatný, ze špatného zacházení, dobrý, z dobrého zacházení.
Pohybem si můžes ulevit od bolesti, ulevit hlavě od stresu, ale také opačně, mám na mysli i ten pohyb, který z vnějšku není patrný, protože probíhá uvnitř těla, tak či tak, je to vývoj, který si všichni, podle zásluh, vysloužíme.
Chci závěrem znovu zopakovat, že pohyb je neodmyslitelnou součástí nás, vně i vni, otevřenou otázkou může být – snažíme se dostatečně, aby náš pohyb měl zdravý a prospěšný vývoj?